Náhradní péče v rodinách předčí ústavy

Když jsme prosazovali změny v náhradní výchově dětí, snesla se na ně vlna kritiky.

 

Nejnovější studie předních kapacit v oboru nám však dává za pravdu. Znovu se potvrdilo, že výchova dětí v náhradních rodinách je mnohem vhodnější než v ústavech.

Mluvím především o novele zákona o sociálně právní ochraně děti. Díky ní se podařilo získat více než tisícovku nových pěstounů. Zde se jasně ukazuje, že úspory v sociální oblasti neměly charakter „tupých škrtů“, ale že se naopak uspořené prostředky použily tam, kde mohou pomoci tisícům dětí.

Kritikům se nelíbilo plánované rušení ústavů pro děti bez rodiny. I když si vážím práce jejich zaměstnanců a oceňuji jejich snahu zlepšit svým chovancům životní podmínky, ústavní péče prostě výchovu v rodině nenahradí. Nejedná se jen o můj názor. Přední odborníci z 1. lékařské fakulty a Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy spolu s Národním institutem pro děti a rodinu představili čerstvou studii, jak se různé typy náhradní péče podepisují na vývoji dětí.

Výzkum trval dva roky a zaměřil se na zhruba dvě stovky dětí ve věku 7 až 12 let. Srovnával se intelektuální a sociálně-emoční vývoj, sebehodnocení, deprese a traumata u tří skupin dětí – v úplných vlastních rodinách, v ústavech a v náhradních, pěstounských rodinách.  U školáků z dětských domovů se zřetelně projevil nedostatek silných osobních vztahů s dospělou osobou.

Děti z dětských domovů byly z intelektového hlediska skupinou nejslabší a dostavovaly se u nich nejvýraznější pocity deprese a projevy traumatu. Zatímco u dětí vyrůstajících v rodinách došlo k výraznějšímu zlepšení sebehodnocení, u dětí z dětských domovů sledujeme nejvýraznější snižování sebehodnocení. Častěji se u nich vyskytuje zejména impulzivita, nejistota a nedůvěřivost.

Výzkum se zabýval i dospělými. Zde se potvrdilo, že osoby, které si prošly dětskými domovy, mají těžší problém se uplatnit v životě pracovním i osobním. S velkou pravděpodobností se z nich stanou rodiče, jejichž děti budou opět potřebovat náhradní výchovu. Jsem proto ráda, že se situace zlepšuje a roste počet pěstounských rodin, které dají dětem to, co ústavy neumějí, to je rodinu. Doufám, že nová vláda tento trend nezvrátí, ale bude jej podporovat.


Helena Langšádlová