Pokračující boj s deflací v eurozóně

Evropská centrální banka přijala na březnovém zasedání nová opatření – snížila všechny své úrokové sazby a posílila program nákupů dluhopisů.


Inflační očekávání, jejichž hodnota je klíčová pro měnově-politická rozhodnutí, jsou stále nízká. Rozšíření těchto opatření má podpořit nejen růst cenové hladiny, ale také hospodářský růst a investice v eurozóně. Bude to mít ovšem očekávané dopady?


Evropští bankéři snížili depozitní úrokovou sazbu na -0,4 % s účinností od 16. 3. 2016 a finanční instituce tak musí v současnosti platit za uložení peněz u centrální banky. ECB tak chce motivovat banky, aby více poskytovaly úvěry, a rostla tak investiční činnost. Program nákupů dluhopisů, který probíhá již rok, byl zvýšen z původních 60 miliard eur na 80 miliard eur měsíčně. Jeho cílem je zvýšení množství peněz v oběhu, skrze které by měl být podpořen růst cenové hladiny.


Jak můžeme na kroky ECB nahlížet? Za prvé, přijatá opatření mohou být hodnocena jako nedostatečná, jelikož se očekávaná inflace stále neblíží inflačnímu cíli, stanovenému na hodnotu těsně pod 2 %. Hospodářský růst byl v loňském roce také nižší, než se původně očekávalo. Eurozóna rostla ve 4. čtvrtletí 2015, a i v celém roce 2015, tempem 1,6 %. Je především důležité si uvědomit, že růst cen v ekonomice musí být tažen zejména zvyšující se poptávkou. Jestliže poptávka v eurozóně výrazně neroste, dá se očekávat, že další snižování úrokových sazeb nebude mít zásadní vliv na stimulaci inflace.


Negativní úrokové sazby vedou k přerozdělování bohatství. Dochází ke zvýhodňování dlužníků na úkor věřitelů. Úrokové sazby navíc budou na nízké úrovni pravděpodobně po dlouhou dobu a mohou být i dále snižovány. To ovšem může přinést další problém v podobě pomalého střádání finančních prostředků na důchod. Těm, kteří si soukromě šetří na penzi, se budou tyto úspory zhodnocovat pouze velmi nízkým tempem.


Mezi další kritiky konání ECB patří také ti, kteří zpochybňují samotný koncept boje proti deflaci. Pokles cen může být považován za ozdravný proces, ve kterém z trhu odchází ti neefektivní (ti, jejichž výroba je v porovnání s ostatními vysoce nákladná) a zůstávají ti, kteří nám přinesou ekonomický růst (nejen) v budoucnosti. A eurozóna je po krizi opravdu v situaci, kdy jsou strukturální změny žádoucí.


Kroky evropských bankéřů nelze hodnotit pouze negativně, je ovšem důležité sledovat veškeré důsledky, které prostředí nízkých úrokových sazeb přináší, a zamýšlet se nad tím, zda by nemohl být hospodářský růst podpořen jinými, efektivnějšími, způsoby.