Bude doktorské studium uznáno jako pracovní praxe? A jaké další změny se plánují v oblasti výzkumu, vývoje a inovací? Na tyto otázky pro portál Vědavýzkum.cz odpovídala Helena Langšádlová, ministryně pro vědu, výzkum a inovace a předsedkyně Rady pro výzkum, vývoj a inovace.
Jak hodnotíte plánovanou novelu vysokoškolského zákona? Jaké nejdůležitější změny podle vás přináší?
Musíme dosáhnout toho, aby se zvýšila kvalita práce s doktorandy a aby větší množství doktorandů dokončovalo studium. V tuto chvíli studium úspěšně dokončí poměrně malé procento doktorandů, přibližně 40 firem, což je velký hendikep, který bychom se měli snažit napravit.
Jaká konkrétní opatření tedy v souvislosti se soukromými investicemi do vědy a výzkumu plánujete?
V první řadě se budeme ptát soukromého sektoru, co mu chybí, aby se více zapojoval. Některé věci už ale víme – problémem je často velká administrativní zátěž či riziko kontrol ze strany finančních úřadů. Chci, aby rozhodnutí, zda investice do výzkumu a vývoje skutečně naplňuje obsahovou podstatu výzkumu, vývoje a inovací, dělal nějaký jiný subjekt než finanční úřad. To je model, který je využíván v jiných státech a který přináší firmám větší jistotu, že jim bude jejich investice uznána jako oprávněný výdaj na výzkum a vývoj.
Další možností vedle prostředků účelové podpory je poskytnout subjektům půjčku za zvýhodněných podmínek, což také není nástroj, který byl dosud využíván. Hledáme nástroje, jak motivovat zahraniční firmy, aby své výnosy nevyváděly, ale reinvestovaly, nejlépe do výzkumu a vývoje.
S tím souvisí i oblast transferu znalostí a technologií, kterou jste zmínila. Jaká specifická opatření se plánují v této oblasti?
Pokud hovoříme o transferu, musíme pohlížet na ekosystém komplexně s důrazem na vyšší provázanost základního výzkumu, aplikovaného výzkumu a využití výsledků aplikovaného výzkumu. Zásadní je posílit legislativní prostředí tak, aby byli jednotliví aktéři k transferu motivováni a nebyli vystaveni riziku, že budou obviněni z toho, že nepostupují s přístupem řádného hospodáře. Musíme zcela změnit paradigma – s přístupem řádného hospodáře se neshoduje, není-li usilováno o to, aby byly výsledky aplikovaného výzkumu nabídnuty k využití.
I z tohoto důvodu chceme v legislativních změnách vytvořit lepší podmínky pro transfer, ale motivaci k transferu chceme více zahrnout i do Metodiky hodnocení 2017+, zvláště do Modulu 1 zapojit více parametrů úspěšného transferu.
Hovoříme-li o transferu, musíme také zmínit otázku ochrany duševního vlastnictví a vyššího zapojení rizikového kapitálu.
Do vědy a výzkumu investujeme velké prostředky. Musíme vyhodnocovat i efektivitu těchto vynaložených prostředků. Proto připravujeme i projekt ve spolupráci s Evropskou komisí a OECD na vyhodnocení efektivity vynaložených prostředků na vědu a výzkum. S Evropskou komisí připravujeme také projekt týkající se nastavení podpory transferu znalostí.
Jakým způsobem?
Aktuálně pracujeme i na podkladech pro stanovení nových priorit aplikovaného výzkumu. V tuto chvíli jich máme 170. Z mého úhlu pohledu je to příliš mnoho. Musíme je specifikovat úžeji a reagovat na aktuální situaci. Naprostou prioritou jsou teď bezpečnostní otázky a témata spojená s energetickou krizí. Je třeba, abychom se v tomto ohledu začali chovat mnohem racionálněji.
I z těchto důvodů jsem spolugestorem nového návrhu Chips Act, který posílí konkurenceschopnost a odolnost v oblasti polovodičových technologií a aplikací. To je problematika, o níž aktivně diskutujeme také na evropské úrovni. Moje paní náměstkyně bude součástí delegace pana předsedy senátního výboru Jiřího Drahoše na Tchaj-wan. Věřím, že se tam podaří vyjednat vznik vývojového centra na výzkum pokročilých čipů. Pro Českou republiku je téma čipů velmi důležité, protože jsme zemí založenou na automobilovém průmyslu a výroba každého osobního automobilu vyžaduje 700 až 3 000 čipů.
Zmínili jsme Metodiku hodnocení 2017+. Plánujete v této oblasti ještě nějaké další změny?
V současnosti jednáme o tom, jak modifikovat systém hodnocení, aby reflektoval žádoucí cíle. Jedním z nich je i zapojení většího množství českých vědců do využívání komunitárních zdrojů. Také chceme zohlednit úspěšnou participaci například v ERC grantech.
Je klíčové, aby se co nejvíce výzkumných pracovišť zapojilo do čerpání komunitárních zdrojů a více participovali i v konsorciích. Operační programy v podobě, jak je známe a využíváme od našeho vstupu do Evropské unie, budou končit s tímto programovacím obdobím. Pokud nebudeme úspěšnější v čerpání komunitárních zdrojů, bude nám chybět významné množství finančních prostředků. Určitě proto chceme jednat také s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, abychom pro tyto účely vytvořili lepší podmínky. Tento hendikep se přitom netýká pouze vědy a výzkumu. My jsme jako Česká republika celkově velmi neúspěšní v čerpání komunitárních zdrojů.
Čím si to vysvětlujete?
Když už čeští žadatelé žádosti podají, tak bývají stejně úspěšní jako ti západní. Problém je tedy v tom, že málo žádají. Domnívám se, že to bylo dáno i tím, že prozatím bylo jiných evropských zdrojů poměrně dost. Vliv má určitě ale i absence zkušeností nebo nevhodné podmínky. To se ovšem pochopitelně liší pracoviště od pracoviště.
Velká část spoluprací se realizuje v konsorciích a já velmi oceňuji, že Evropská komise vypsala program, který umožnuje vědcům z nových členských zemí zapojit se do stávajících evropských konsorcií. I paní eurokomisařku Gabriel velmi trápí, že využívání těchto zdrojů není zcela rovnoměrné napříč Evropou. Staré členské státy jsou pořád výrazně úspěšnější.
